Martin Jakš: Sever mám rád, je to kolébka lyžování

Martin Jakš: Sever mám rád, je to kolébka lyžování CK Periscope Skandinávie fandí Martinu Jakšovi. Úspěšný běžec na lyžích má naopak velmi kladný vztah k severu Evropy. Není divu, Norsko je kolébkou tohoto sportu a běh na lyžích patří mezi nejoblíbenější sporty také ve Švédsku a Finsku.

Děláte severský sport, většina vašich lyžařských konkurentů je ze severu Evropy, jaký máte k Severu vztah?
K Severu jsem se dostal lyžováním. Od juniorského věku jezdím tímto směrem na závody. První severské turné mne potkalo, když mi bylo sedmnáct. Vyrazili jsme do Finska, do Ylläs a do Rovaniemi, myslím, že jsme jeli asi čtyři závody. Sever Evropy se mi líbí.

jaks1

Co vás napadne, když v rozpisu závodů vidíte, že zamíříte do Norska, Finska či Švédska?
Pro mne je to kolébka lyžování. Lidé tam tímto sportem žijí a závody podle toho vypadají. Lidé rozbalí stany podél trati už den před startem. Norsko je v tomto úplně napřed, následují Finsko se Švédskem. Lyžaři jsou tam podobně oblíbení jako u nás fotbalisti.

Znamená to, že vás nebo Lukáše Bauera poznávají na severu Evropy na ulici?
Lukáš je tam za hvězdu. Všichni vědí o jeho slavných duelech s Peterem Northugem. Jdeme po ulici a jde vidět, že ho lidé poznávají, někdy se za ním otáčejí. Ne že by ho vyloženě zdravili, to se stává spíše výjimečně.

Trénujete na Severu?
Každou sezonu začínáme soustředěním, kterému říkáme první sníh, lépe řečeno první přírodní sníh. Většinou koncem října nebo začátkem listopadu vyrážíme na Sever na dva až tři týdny. Někdy do Finska, předloni jsme byli ve Švédsku a letos pojedeme do Norska do Beitostoelenu. Na Severu máme garantováno, že bude k dispozici alespoň několikakilometrová trať, kdyby sníh nebyl, tak ji nastříkají, vysněží a dá se na ní lyžovat.

Jací jsou podle vás Seveřané?
Znám hlavně závodníky, s běžnými lidmi moc do kontaktu nepřijdu. Na první pohled jsou odměření, ale jakmile se překoná určitá hranice, jsou velmi kamarádští.

Co severská kuchyně, ta není kdovíjak vyhlášená, nevadí vám to? Asi se potřebujete dobře najíst před závody.
Někteří kluci z týmu si stěžují, ale mě to nevadí. Jsem všežravec. Umím si pochutnat na sobím masu s brusinkami a hnědou smetanovou omáčkou. Brusinky miluji. Musím uznat, že nemáme zázemí jako Norové, kteří si strašně hlídají, co jedí, na některých závodech mají své kuchaře. To my ne, musím si to hlídat sám, snažím se hlavně jíst kvalitní věci. Mám rád ryby, dobře připravený losos je pro mě pochoutkou.

jaks2

Máte oblíbené místo na severu Evropy?
Přemýšlím o tom, asi nejvíce na mě zapůsobil norský Stryn. Tam jsem také zažil své první mistrovství světa juniorů. I když tehdy tam nebylo zvlášť pěkné počasí. (Ve Strynu se na tamním ledovci lyžuje na sjezdovkách i v létě – pozn. red.). Můj pohled na sever Evropy je ale hlavně sportovní, málokdy se dostanu mimo závodiště, abych si krajinu nebo město podrobně prohlédnul. Volněji bývá až na jaře, třeba letos po finále světového poháru ve Falunu jsme se zašli do města podívat. Když se jede na mistrovství světa, bývá také více času, protože jde o desetidenní akci.

Kam na Sever byste poslal svého kamaráda na lyže nebo za poznáním?
Určitě stojí za vidění Oslo. To je taková brána do Norska. Líbí se mi také Finsko za polárním kruhem. Není tam sice nic extra k vidění, ale na lyžování jsou tam podmínky výborné. Někomu se může líbit i Rovnamiemi a Santa Claus Village. A samozřejmě na Sever pošlu každého lyžaře, který chce mít jistotu, že si užije kvalitní sníh.

Narazil jste v cestách po světě za lyžováním na místo, které se může severu Evropy vyrovnat?
Kanada nebude špatná, ale tu moc neznám, protože se tam nekonají skoro žádné závody světového poháru. Oproti rakouským nebo švýcarským Alpám má Sever dobře upravené nekonečné tratě s výborným sněhem po celou zimní sezonu. Pro mě je vždy příjemnější jet se projet někam dál, než se točit pořád dokola na krátkém okruhu. I když k Norsku a dalším severským zemím patří takovéto zimní šero, specialitou jsou osvětlené tratě.

Sever Evropy, to jsou města s velkou koncentrací lidí, ale také pro nás neobvyklé pustiny. Kde se cítíte lépe?
Je hezké pobýt ve městech, jsou jiná než v Česku. Jak už jsem říkal, mám rád Oslo. Něco se tam pořád děje například po kulturní stránce. Pustiny jsou také zajímavé, ale na to musí mít člověk náturu. Když tam jsme tři týdny nebo měsíc, někomu to začíná vadit, ale já to zvládám docela dobře. Určitě mě láká prožít na Severu něco extrémnějšího, tvrdého. Letos jsem se chtěl vydat na běh napříč Grónskem, ale nevyšlo to. Nechci ovšem, aby se taková akce zvrtla v boj o život, což se lehce může stát.

Jak vzpomínáte na poslední mistrovství světa v Holmenkollenu?
Hned mě napadnou hory fanoušků, lidé tam stanují podél tratí. Atmosféra je vynikající. Já jsem měl dobře rozjetou sezonu, ale bohužel mistrovství světa mi nevyšlo.

Povzbudí vás při závodu skandující fanoušci, pomáhá vám jejich podpora?
Lidé mě dokáží povzbudit, když jsem na tom v závodě dobře. Jakmile se začnu trápit, vnímám lidi ještě víc a není mi příjemně. Snažím se rozvrhnout tempo, přemýšlím, co bych změnil a do toho skandující fandové…

V poslední sezoně za sebou máte 8. místo na Tour de Ski a 16. příčku z celkového hodnocení světového poháru. Jaké cíle si dáváte pro příští sezonu?
Nekoná se olympiáda ani mistrovství světa. Vrcholem sezony bude Tour de Ski a závod světového poháru na 30 kilometrů v Novém Městě na Moravě. Domácí závod je pro nás vždy výjimečný. Kdybych byl v Tour de Ski okolo desátého místa, bylo by to fajn. Ve světovém poháru bych považoval za úspěch patnácté místo.

Který sportovní úspěch z vaší dosavadní kariéry považujete za nejcennější?
Určitě medaile ze štafety na olympiádě ve Vancouveru. Jel jsem na prvním úseku, bylo to skvělé. Dojezd Martina Koukala představoval pro nás pro všechny z týmu obrovskou euforii.

Ve svém životopise uvádíte, že mluvíte z cizích jazyků německy. Nechybí vám pro sportovní kariéru na nejvyšší úrovni také angličtina?
Já jsem se německy naučil s německou tréninkovou skupinou, když jsem bydlel v Železné Rudě. Mezi běžci se hodně mluví německy, anglicky se také nějak domluvím. Není to však nic excelentního. Chci se však v angličtině zdokonalit.

jaks3

Co norština, švédština, nebo finština? Nechcete proniknout do tajů těchto jazyků?
Finština to je silný extrém, tomu rozumět nejde. Umím jen základní slovíčka, jako děkuji nebo dobrý den. Švédština a norština je v něčem blízká němčině, z toho trochu pochytím.

K severu Evropy patří také dálkové běžecké závody. Už jste si nějaký vyzkoušel?
Když jsem byl malý kluk, běžel jsem pětadvacítku na Jizerské padesátce. To je můj snad jediný dálkový běh, který jsem absolvoval. Klasický závod jsem si nevyzkoušel. Ve světovém poháru jsem běžel jednou padesátku. Ale například Martin Koukal bude v příští sezoně běhat jen dálkové běhy, i pro mě je to jedna z možností, jak si na závěr kariéry udělat závodní program. Dá se tím i vydělat pár korun.

Kdybyste si měl vybrat některý z letních sportů, který by to byl?
Oblíbil jsem si jich více. Rád se u něčeho zadýchám. Je trochu paradoxní, že kvůli mým problémům s dýcháním, které mě trápily v dětství, jsme se přestěhovali z Rokycan na Šumavu. Hodně jezdím v letní přípravě na kole, na horském i silničním. Ale na silnici jsem raději v zemích, kde se řidiči k cyklistům chovají ohleduplně. Také mě baví windsurfing, ale mám rád i fotbal, basketbal, nedávno jsem měl na programu v rámci instruktorského vzdělávání v Dukle Liberec šerm.

Martinu Jakšovi je 25 let, bydlí v Prášilech na Šumavě. Lyžuje od dětství, je mistrem světa do 23 let, bronzovým medailistou ze štafety ve Vancouveru. Po Lukáši Bauerovi je druhým nejúspěšnějším českým běžcem sezony 2010/2011.