Rozhovor - Průvodce CK Periscope JAN SUCHARDA
Fotograf Jan Sucharda vyráží na Island každoročně už od roku 2001. Častokrát tady zažil vesmírnou podívanou, po které touží mnoho turistů. Aurora borealis – polární záře – se mu předvedla v celé své parádě. Její snímky právem považuje za své nejcennější úlovky. A na tohle nezapomenutelné divadlo zve i vás!
Proč jezdíš fotografovat právě na Island, čím je tak výjimečný?
Island se ve mně „zadrhl“ už při první cestě v roce 2001 – chtěl jsem ho poznat víc a navštívit další místa, a tak to začalo. Výsledkem byly během těch uplynulých 16 let 2 kalendáře a celkem 6 knížek o Islandu. A přiznám se, těžko bych vyjádřil, čím si mne tak získal, aniž bych opakoval fráze, jak je fotogenický, mnohotvárný, působivý... Prostě jsme si padli do oka. Přece jen asi řeknu jednu frázi – byla to bezesporu láska na první pohled.
Kdy poprvé jsi na Islandu spatřil polární záři a jak na tebe zapůsobila?
Nebudeš tomu asi věřit, ale teprve loni v říjnu. To jsem vedl zájezd CK Periscope s názvem „Za polární září“, takže ta polární záře prostě „musela být“, a také byla. Já v prvních letech jezdil na Island jenom v létě, a to jsou „bílé noci“, proto i když polární záře je, tak není vidět. Takže šance je od podzimu do časného jara, kdy vládne na Islandu „polární noc“. A samozřejmě velká šance vidět polární záři je v Norsku, resp. v jeho severní laponské části. A jak popsat pocity? Ohromující divadlo, kdy na téměř celé obloze byla zelená záře, která se vlnila, ztrácela, znovu objevovala, pruhy, které se vzájemně proplétaly, a zase rozpojovaly. A to všechno v úžasném „ohlušujícím“ tichu.
Je obtížné tohle vesmírné divadlo vyfotit?
Řekl bych, že až tak složité to není při splnění několika podmínek. Předně – je skoro nezbytné zvolit pozorovací místo daleko od civilizace, zejména od města nebo větší osady. Pouze na obloze bez „světelného smogu“ bude záře jasná a zřetelná. Fotoaparát musí umožňovat nastavit manuálně expoziční hodnoty (čas a clonu) a zaostření. Já sice fotografuji zrcadlovkou, ale dnes je v prodeji řada vyspělých kompaktů, které umožňují nastavit plný manuál. A poslední podmínkou je stativ. Expozice se pohybují v řádu několika vteřin, a to se samozřejmě z ruky neudrží.
Prozradíš nějaké konkrétní technické detaily nebo fígly?
Proč ne? Nejsem člověk, který si pro sebe „škudlí“ svoje know-how, a jsem také rád, když někdo poradí mně. Snímky polární záře (ale mně se víc líbí latinský název Aurora borealis) jsou fotografované Nikonem D810, nastavená citlivost 1 000 ISO, objektiv 20mm, clona 1,8, expozice mezi 2–4 vteřinami a korekce mínus 2/3. Vyvoláno v programu Lightroom,ale podobně pracuje třeba český Zoner. Fotoaparát byl samozřejmě na stativu a exponoval jsem pomocí dálkové spouště. Ale ta spoušť tak stoprocentně nezbytná není – jde jen o to, aby se fotopřístroj při exponování nehýbal. Kdo bude fotit s vyšší clonou, ten musí nastavit vyšší ISO – čas nedoporučuji moc prodlužovat, protože pak se z hvězd stanou čárky.